Clostridium je akutní toxická infekce – její rozvoj je spojen s patogenními mikroorganismy, jejichž odpadní produkty obsahují toxiny mimořádně negativně ovlivňující fungování lidského organismu.
Obsah
- Příčiny klostridiózy
- Symptomy onemocnění
- Klasifikace klostridiózy
- Metody diagnostiky
- Léčba a prevence
- Zobrazit další recenze
- Autor recenze
Příčiny klostridiózy
Původce tohoto onemocnění je grampozitivní, sporotvorná anaerobní bakterie Clostridium, běžná v půdě a ve výkalech zvířat. K jeho pronikání do lidského těla dochází fekálně-orální cestou přes:
- nedodržování norem osobní hygieny;
- neustálá konzumace nekvalitních potravin;
- vaření z masa zakoupeného na spontánním trhu.
Klostridie se nacházejí i ve stolici zdravého člověka, k rozvoji infekčního procesu dochází za určitých nepříznivých podmínek – chirurgický zákrok na střevech, špatné podmínky prostředí, chronická únava, snížená imunita, psycho-emocionální stres, nekontrolované užívání hormonálních a antibakteriální léky.
Symptomy onemocnění
Klostridióza je charakteristická absence typických klinických příznaků – pacienti zaznamenávají výskyt:
- vysoká tělesná teplota;
- zhoršení celkového zdraví;
- křečovité bolesti břicha;
- nevolnost;
- napětí břišní stěny;
- nadýmání;
- ztráta váhy;
- časté zvracení;
- průjem s příměsí krve.
Klasifikace klostridiózy
Praktikující infekční specialisté rozdělují tuto infekci podle:
1. Morfologie patogenu – Existuje několik typů klostridií:
- difficile – způsobuje rozvoj průjmového syndromu;
- botulinum – botulismus.
2. Typ patologického procesu – na:
Metody diagnostiky
K diagnostice a klinickému rozlišení klostridiózy se používají následující výsledky:
- Osobní a epidemiologická anamnéza.
- Fyzikální vyšetření pacienta.
- Endoskopické vyšetření tlustého střeva.
- Ultrasonografie břišních orgánů.
- Hemogramy – k identifikaci markerů infekčně-zánětlivého procesu (urychlení ESR, neutrofilní leukocytóza, posun vzorce leukocytů doleva). – k identifikaci dysfunkcí trávicích orgánů. – k detekci imunitních protilátek namířených proti antigenům patogenních mikroorganismů.
- Bakteriologická kultivace stolice – k identifikaci a identifikaci infekčního patogenu.
- Cytotoxický test k detekci toxinu B.
- Molekulárně biologický výzkum – k identifikaci fragmentů genomu klostridií ve vzorku biologického materiálu (zvratky, krev, mycí voda, stolice).
Léčba a prevence
Pacienti s klostridiózou potřebují hospitalizaci na infekčním oddělení – jsou předepsány:
- jemná dieta;
- detoxikační terapie;
- sorbenty;
- antibiotika;
- prebiotika;
- probiotika;
- enzymy;
- vitamíny skupiny B.
Aby se zabránilo rozvoji onemocnění Je nutné dodržovat hygienické požadavky, jíst pouze vysoce kvalitní produkty, sledovat zdraví domácích zvířat a pravidelně provádět mokré čištění v domě.
18. května 2021 ACG zveřejnila pokyny pro prevenci, diagnostiku a léčbu infekce Clostridioides difficile.
1) Užívání probiotik k prevenci infekce Clostridioides difficile u pacientů užívajících antibiotika (primární prevence) se nedoporučuje.
2) Užívání probiotik k prevenci recidivy infekce Clostridioides difficile se nedoporučuje (sekundární prevence).
3) Testovací algoritmus pro infekci Clostridioides difficile musí zahrnovat jak vysoce citlivou metodu, tak vysoce specifickou metodu, aby bylo možné odlišit kolonizaci od aktivní infekce.
4) K léčbě počáteční epizody mírné infekce Clostridioides difficile se doporučuje perorální vankomycin 125 mg qid po dobu 4 dnů.
5) K léčbě počáteční epizody mírné infekce Clostridioides difficile se doporučuje perorální fidaxomicin 200 mg dvakrát denně po dobu 2 dnů.
6) K léčbě počáteční epizody mírné infekce Clostridioides difficile u pacientů s nízkým rizikem lze zvážit perorální metronidazol 500 mg třikrát denně po dobu 3 dnů.
7) Vankomycin 125 mg 4krát denně po dobu 10 dnů se doporučuje jako počáteční léčba těžké infekce Clostridioides difficile.
Fidaxomicin 200 mg dvakrát denně po dobu 2 dnů se doporučuje jako počáteční léčba těžké infekce Clostridioides difficile.
9) Pacienti s fulminantní infekcí Clostridioides difficile by měli dostávat léčbu, která zahrnuje adekvátní objem tekutin a perorální vankomycin 500 mg každých 6 hodin po dobu prvních 48 až 72 hodin. Může být zvážena kombinovaná léčba s parenterálním metronidazolem 500 mg každých 8 hodin.
10) Pacienti s paralytickým ileem mohou mít prospěch z přidání vankomycinových klystýrů (500 mg každých 6 hodin).
11) Doporučuje se zvážit transplantaci fekální mikroflóry u pacientů s těžkou a fulminantní infekcí Clostridioides difficile refrakterní na antibiotickou terapii, zvláště pokud jsou pacienti špatnými kandidáty na operaci.
12) U pacientů s prvním relapsem po úvodní kúře fidaxomicinu, vankomycinu nebo metronidazolu se doporučuje postupné snižování/pulsování dávky vankomycinu.
13) Použití fidaxomicinu se doporučuje u pacientů s prvním relapsem po úvodní kúře vankomycinem nebo metronidazolem.
14) U pacientů s druhým nebo více relapsy infekce Clostridioides difficile se doporučuje transplantace fekální mikroflóry, aby se zabránilo následným relapsům.
15) K léčbě rekurentní infekce Clostridioides difficile se doporučuje provést transplantaci fekální mikroflóry pomocí kolonoskopie nebo kapslí. Pokud nejsou k dispozici jiné metody, doporučuje se zavedení mikrobioty prostřednictvím klystýru.
16) Opakovaná transplantace fekální mikroflóry se doporučuje u pacientů, u kterých se rozvine rekurentní infekce Clostridioides difficile do 8 týdnů od počáteční transplantace fekální mikroflóry.
17) U pacientů s recidivující infekcí Clostridioides difficile: kteří nejsou kandidáty na transplantaci fekální mikroflóry; u kterých došlo k relapsu po transplantaci fekální mikrobioty; kteří vyžadují kontinuální nebo časté cykly antibiotik, lze u těchto pacientů použít supresivní perorální vankomycin k prevenci následných relapsů.
18) Perorální profylaxe vankomycinem může být zvážena během následného systémového užívání antibiotik u pacientů s infekcí Clostridioides difficile v anamnéze, kteří mají vysoké riziko relapsu, aby se předešlo následným relapsům.
19) Navrhuje se, aby byl bezlotoxumab považován za prevenci relapsu infekce Clostridioides difficile u pacientů s vysokým rizikem relapsu.
20) U pacientů s infekcí Clostridioides difficile se nedoporučuje vysazovat antisekreční léčbu, pokud má terapie vhodnou indikaci k použití.
21) Testování na infekci Clostridioides difficile se doporučuje u pacientů se zánětlivým onemocněním střev projevujícím se akutní exacerbací průjmu.
22) U pacientů se zánětlivým onemocněním střev a infekcí Clostridioides difficile se doporučuje perorální vankomycin 125 mg 4krát denně po dobu nejméně 14 dnů.
23) Transplantace fekální mikroflóry by měla být zvážena u rekurentní infekce Clostridioides difficile u pacientů se zánětlivým onemocněním střev.
– Testováni by měli být pouze pacienti s příznaky naznačujícími aktivní infekci Clostridioides difficile (3 nebo více řídkých stolic během 24 hodin).
– Pro klasifikaci těžké infekce Clostridioides difficile v době diagnózy se doporučují následující kritéria, která předpovídají špatné výsledky: bílé krvinky ≥15 tisíc buněk/mm(3) nebo sérový kreatinin vyšší než 1,5 mg/dl.
– Fulminantní infekce je definována, když pacient splňuje kritéria pro závažnou aktivní infekci Clostridioides difficile plus přítomnost hypotenze, šoku, paralytického ileu nebo megakolonu.
Pro chirurgické zákroky a speciální skupiny pacientů (těhotné, kojící atd.) viz dokument.
Další podrobnosti naleznete v přiloženém souboru.
Zobrazit další recenze
Autor recenze
Autorem recenzí světových lékařských periodik na portálu MedElement je praktický lékař, chirurg Talant Imanalievich Kadyrov.
Absolvent Kyrgyzského státního lékařského institutu (červený diplom), plynně anglicky. Má zkušenosti jako chirurg v regionální nemocnici Chui; v současné době v soukromé praxi.
Pravidelný profesní rozvoj: Advanced Cardiac Life Support, International Trauma Life Support, Family Practice Review and Update Course (Anglie, USA, Kanada).