Městská formace pracovní osady Bekovo, region Penza. Zdálo by se, že obyčejná osada, jakých je v Rusku mnoho. Ale v poslední době se stále více nazývá ne Bekovo, ale Quebekovo na počest kanadské provincie – největšího světového výrobce javorového sirupu. Faktem je, že právě zde, na břehu řeky Khoper, byla zahájena ruská výroba tohoto zdánlivě zcela atypického produktu. A je na co se dívat!
V kanceláři podnikatele Alexandra Anashina je na čestném místě fotografie, která zaznamenala, jak to všechno začalo. Jeho otec, který dlouho pracoval ve velkém podniku, na dači na předměstí, nějak přišel s nápadem na nový podnik – máme taky javory, ne? Proč jako Kanaďané nevyrábíme sirup? Na jaře si Sergej Nikolajevič jednoduše nasbíral šťávu do kbelíku v nedalekém háji a uvařil něco, co se mu líbilo!
Pak se syn spojil se svým partnerem Ivanem Merkulovem – a nějak jsem si hned vzpomněl, že v regionu Penza, kde žila Alexandrova babička, bylo obzvlášť mnoho javorů a často sem chodil. Nejdříve jsme ale jeli sbírat zkušenosti do Kanady. Kde je javorový sirup, opravdu – opravdu kultovní produkt. Předpokládá se, že ji v nějaké formě začali vyrábět Indové dlouho před příchodem Evropanů.
Nyní se v Kanadě dokonce každoročně koná festival věnovaný javorovému sirupu! Hlavní lahůdkou jsou sněhové karamely. Na sníh se tenkým pramínkem nalévá horká pochoutka a když ztuhne, vznikne lízátko požadovaného tvaru. Sušenky, sladkosti, jogurty se také vyrábějí se sirupem. Oblíbená je javorová voda – jde o šťávu, která se pasterizuje a prodává v lahvích. A samozřejmě výroba sirupu je obrovský průmysl, zjednodušený proces s mnoha triky. Nejprve musíte nasbírat hodně, nebo spíše hodně šťávy – a pouhé nahrazování nádob je neefektivní, musíte tekutinu odsát pomocí vakua! Alexander udělal totéž. Místní úředníci byli přesvědčeni, aby si pronajali několik lesních pozemků. A nyní se ve stromech vyvrtají otvory, do kterých se zasouvají trubky napojené na čerpadlo. A pak se všechna tato potrubí na šťávu propojí a jdou na základnu společně. Jedná se o obří web, jehož rozsah je prostě neuvěřitelný.
Tuto křehkou ekonomiku je nutné sledovat po celý rok, aby se netrhala z popadaných větví, vniklých zvířat a jen chuligánů. Je příliš pracné každé jaro postavit a vyčistit, ačkoli samotný proud mízy je velmi krátký – od konce února do dubna. Práce začínají, když je ještě hluboký sníh, a šťáva nejlépe teče, když je v noci mínus a přes den plus. Je nutné neustále hlídat, aby nebyla porušena těsnost javorového potrubí!
Zkušenosti Kanaďanů naznačují, že takové dojení stromům neškodí – díry se rychle utahují, místa vpichu se každý rok mění a některé tamní rekordní javory jsou staré už více než sto let. Na centrální stanici se šťáva po přefiltrování dostává do osmotického filtru, který se obvykle používá v domácnostech k získání čisté vody. Tam je potřeba se napít a tady k zahození: supermembrána odstraní většinu přebytečné vlhkosti ze šťávy.
Konečnou fází jsou vařič (také speciální, kanadský), kde se za tři hodiny odpaří zbytek vody. Výsledkem je, že z 50-60 litrů šťávy se získá pouze litr sirupu. Kanaďané potřebují méně surovin, protože jejich javory jsou více cukernaté, ale přesto každý rok vyrobí javorová továrna Penza více než 30 tun lahůdek! Svůj produkt se jí podařilo prosadit, nyní se prodává ve velkých obchodních řetězcích za více než 400 rublů za láhev. Podařilo se také vytvořit mnoho pracovních míst pro obyvatele okolních vesnic.
Výroba sirupu je živý proces! Na začátku sezóny je chuť sladší, v dubnu se objevuje travnatý odstín. Ale každopádně je to mnohem hezčí než levné “jako javorové” sirupy na náhražkách. Složení je zde cukr, voda, glukózo-fruktózový sirup, barvivo, stabilizátor, aroma a jakýsi javorový extrakt.
A co výhody? Na internetu píšou, že pravý javorový sirup má protizánětlivé vlastnosti. Ve skutečnosti byla v sirupu nalezena zajímavá látka, která byla na počest stejné kanadské oblasti dokonce pojmenována Quebecol. Patří k antioxidantům a při pokusech se ukázalo, že dokáže posilovat kostní tkáň. V budoucnu jej mohou využívat například zubní lékaři k léčbě paradentózy. To ale neplatí pro sirup.
Sirup je v podstatě čistý cukr! V jedné polévkové lžíci – asi 12 gramů sladkosti (to znamená dvě a půl kostky rafinovaného cukru!). Užívejte si tedy s mírou. V samotné rodině Clenovaru se sirup trochu přidává do různých jídel – od tvarohu po pečivo.
Javorový sirup je chutný a lehce exotický doplněk, který dodává nejen přímočarou sladkost, ale i svou osobitou chuť. Nepřehánějte to s množstvím. A pak nebude žádná škoda. Jen jedna radost!
