Ambrózie je pokrmem bohů – starověké řecké legendy a mýty říkají, že bohové Olympu kdysi konzumovali nektar a ambrózii, aby jim dodali mládí. Král Zeus podle zdrojů jen díky nim dokázal prožít bouřlivý a dlouhý život, plný štěstí a radosti. Jak se píše ve starověkých mýtech, Hebe, bohyně mládí, dcera Héry (sestry Arese) a Dia, nalévala nektar. Sloužila na hoře Olymp pro bohy jako číšnice. Hebe jim naservíroval nektar a ambrózii, o něco později začal tuto funkci vykonávat Ganymede.
Pro udržení zdraví existovalo v oněch dávných dobách mnoho léčivých zdrojů, pěstovalo se mnoho druhů rostlin a ovoce, včetně slavných „omlazujících jablek“. Všichni měli obrovskou léčivou sílu. Postupem času lidé zapomněli na místa, kde se nacházela potrava bohů a její vlastnosti. To vše se stalo z velké části kvůli různým geologickým katastrofám, změnám klimatu, ničení států a tak dále.
Dnes věda tyto látky vnímá jako něco fiktivního a neznámého, něco z říše fantazie. Jednoho dne ale během geologické průzkumné expedice ve východním Rusku jeden z vědců náhodou našel neobvyklý minerál. Svým vzhledem velmi připomínal legendární ambrózii. Stalo se tak někde v druhé polovině 20. století.
Tento nalezený minerál vypadal jako rosolovitá průhledná látka podobná sklu. Jak později řekl sám vědec, který tento minerál našel, tato látka se objevuje na úpatí hor v nejnižších vrstvách. Tento minerál vzniká v důsledku jeho vytlačování z horninových vrstev kolosální tíhou hor. Tato látka se velmi obtížně shání, natož konzervuje. Objevený minerál má vynikající a poněkud neobvyklé optické vlastnosti. Jak říká vědec, tato látka byla kdysi těžena v určitých oblastech se zvýšenou bezpečností pro bohy, aby byla zajištěna jejich dlouhověkost a šťastný život. Pokud porovnáte náklady například na diamant a tento minerál, pak diamant nebude stát víc než obyčejný říční písek.
Existují důkazy, že tento záhadný a mimořádný minerál dnes existuje ve skalních útvarech. Někteří vědci o tom vědí. Ale dnes hledání tohoto minerálu a jeho studium provádějí především nadšenci, kteří to vše dělají na vlastní nebezpečí a náklady.
Od té doby výsledky mnohaletého výzkumu ukázaly, že tento minerál, údajně ambrózie, a s ní nektar, se tvoří ve spodních vrstvách hor, totiž v jejich kořenové části. Navenek má tento minerál krystalický vzhled a vyniká mezi všemi ostatními tmavými kameny díky své světlé barvě. Ambrosia má stále určité rozdíly v barvě v závislosti na ložisku. Nektar, který se nachází spolu s ambrózií, je růst, nebo vědecky, stalaktity. Vzniká z mastné husté mízy horských hornin. Barva nektaru je žlutooranžová, jako medový nektar, odtud jeho název. Nektarové stalaktity obvykle rostou na jaře a v létě.
Pro použití nektaru k jídlu v dávných dobách byl smíchán s ovocnou šťávou. Energie obsažená v ambrózii a nektaru převyšovala množstvím všechny známé tekutiny a živiny na planetě.
Písemné zdroje dochované a nalezené v Indii říkají, že hory jsou živé biologické organismy jako rostliny a šíří se svými kořenovými systémy. Hory také rostou, stárnou a postupně umírají a přitom se hroutí. Stejně jako stromy mají i hory svůj vlastní životní systém s vlastními toky tekutin a energie. Nejdůležitější částí hor při zajišťování jejich života je podle esoterických zdrojů jejich spodní neboli zadnice. Právě v této části pohoří vznikají akumulace nejdůležitějších a nejcennějších látek.
Rosolovitá hmota se přesto dostává na povrch nikoli díky takzvanému vytlačování pod obrovskou tíhou hor, jak řekl vědec, který ambrózii našel, ale v důsledku přirozených energetických toků. Látka díky těmto tokům stoupá vzhůru, stejně jako míza stromů stoupá do všech větví. Nejznámější ložiska ambrózie se nacházejí v Rusku, počínaje řekou Indigirka a dále na jih do Indie a čínského Tibetu. Naleziště tohoto minerálu jsou také na Kavkaze, ve střední Asii, v Íránu a na Uralu.
Podle legendy nektar spolu s ambrózií získávali vílí gnómové a podzemní titáni, se kterými byl Zeus dobrý ve vyjednávání. Většina moderních lidí to vnímá jako vtip nebo pohádku. Existují však důkazy, které umožňují předpokládat, že v podzemních prostorách umělého a přírodního původu žijí současně s lidstvem nějací neobvyklí tvorové.
Byl jeden případ, jak se tomu říkalo, „fantastický“. Stalo se to za druhé světové války, respektive to bylo v létě 1945. V této době sovětské jednotky aktivně útočily na armádu Kwantung v Číně. Tento případ však nebyl zdokumentován. Pak byl v bitvě sovětský pilot letící na stíhačce sestřelen Japonci. Podařilo se mu opustit sestřelené letadlo a seskočit na padáku do lesíka. Jak tehdy sám pilot řekl, schoval se mezi křoví a tam usnul. Když se probudil, necítil ruce ani nohy. Trochu zvedl hlavu a viděl, že jeho trup je celý omotaný nepochopitelnou průsvitnou páskou.
Jak sám pilot řekl, byl obklopen jistými tvory velmi podobnými opicím. Byli ale oblečení a v rukou měli nože. Podle jeho vyprávění šlo o velmi nízké lidi, ne vyšší než 45 centimetrů. Přitom neustále vydávali zvuky velmi podobné ptačímu cvrlikání. Pilot byl poté nucen strávit asi 13 let v jakémsi podzemním labyrintu s těmito záhadnými človíčky, kteří si říkali Hanyangové. K lidem se pilot vrátil až v roce 1959. Po prudké bouřce se ocitl na povrchu, dokud ho neobjevili mongolští pastevci.
Po tomto incidentu bylo provedeno důkladné vyšetřování všech okolností jeho zmizení. To nepřineslo absolutně žádné výsledky a nikdo nechtěl brát pilotovy příběhy vážně. Všechny materiály byly v tomto případě přísně utajovány. Ale ještě tu byla jedna důležitá okolnost. Pilot měl rentgenový snímek jeho lebky a na zadní straně jeho hlavy byl objeven neobvyklý hustý útvar. Ukázalo se, že v roce 1945 podstoupil kraniotomii.
Vše by se dalo přičíst výmyslům novinářů, kteří se ženou za nejrůznějšími senzacemi. Ale co na tom, že tento pilot, hrdina Sovětského svazu, skutečně žil ve Voroněžské oblasti v Rusku. Ve stejné Voroněžské oblasti byl nalezen tajný labyrint, který nemohli používat lidé, ale výhradně trpaslíci.
Jak víte, na naší planetě každých 5 tisíc let lidstvo zcela změní obraz a způsob své výživy. Asi před 5 tisíci lety lidstvo zvířecí maso prakticky nekonzumovalo. Nyní to dělají kněží, mniši a naprostá většina obyvatel Himalájí, Tibetu, Indie a mnoha dalších zemí a oblastí Země. V té době lidstvo konzumovalo rostlinnou stravu v kombinaci s minerální. Přidáním určitého množství minerálních látek do jídla se výrazně prodloužila délka života a celkový zdravotní stav se výrazně zlepšil.
Tento způsob výživy byl velmi důležitý i pro vojenské operace. Jedním z hlavních problémů při organizaci vojenského tažení bylo zásobování armády potravinami, což bylo důležité zejména při dlouhých pochodech horami nebo pouštěmi v řídce obydlených nebo zcela opuštěných místech Země. Nedostatečná pozornost tomu velmi často vedla k porážce v bitvě nebo dokonce v celé válce. Například perský král Dareios I. (550 – 486 př. n. l.) při svém vojenském tažení do Skythie přišel o většinu své armády právě kvůli nedostatku potravin. Darius opustil skythské země a odešel s ničím, takže osm svých pevností nechal nedokončených poblíž moderního města Penza. Další velitel, Alexandr Veliký, vracející se ze svého dlouhého tažení do Indie, také ztratil významnou část své armády, když procházel řídce osídlenými a pouštními oblastmi Asie.
V moderní armádě málokdo zná minerální potraviny, ačkoli to bude velmi užitečné pro vojáky speciálních jednotek a důstojníky vojenské rozvědky.
Před několika staletími lovci a cestovatelé často konzumovali takzvanou zeolitizovanou zeminu jako doplněk stravy. Má léčivé vlastnosti. Tuto zemi jedí i zvířata. Byly případy, kdy mniši, kteří se chtěli na měsíc nebo i déle vrátit do jeskyní za meditací, jedli výhradně zeolitizovanou hlínu. Vzali to ze stěn jeskyní, ve kterých byli. Zeolit je geologický termín řeckého původu: z řeckého zeo – var a lithos – kámen. Tato hlína získala své jméno díky své schopnosti bobtnat při zahřátí.
Kromě tajemného minerálu, který dal bohům mládí, je ambrózie nazývána také poměrně nebezpečným plevelem s alergenními vlastnostmi. Přišel sem ze Severní Ameriky, rychle dobyl všechna pole a s jistotou postupoval dnešními městy.
Když ambrózie rozkvete, což je druhá polovina léta – polovina září, většina lidí začne pociťovat značné nepohodlí kvůli jejímu pylu, který způsobuje silnou alergickou reakci. Projevuje se jako rýma, svědění v nosohltanu a očích, slzení a kašel.
Autor: Fafendyk Andrey Gennadievich
Líbil se vám článek? Přihlaste se k odběru kanálu, abyste byli informováni o nejzajímavějších materiálech
V legendách starověkého Řecka je zajímavá zpráva, že vládci Olympu jedli ambrózii a pili nektar, což byla potrava bohů. Toto jídlo dalo sílu a věčné mládí. Díky konzumaci takového jídla prožil bůh – král Zeus ve zdraví dlouhý a bouřlivý život.
Byl pohřben na severním africkém pobřeží v pohoří El Akhdar. Na vrcholu 876 m, naproti ostrovu Kréta. Jeho otec, bůh Kron, je pohřben na ostrově Bely poblíž Yamalu. V těch dobách tam pro udržení zdraví vyvěraly léčivé prameny, pěstovala se omlazující jablka a jiné ovoce a rostliny, které měly velkou léčivou sílu.
Dá se předpokládat, že ve starověkých tisíciletích byly tyto božské a magické látky utajovány před jinými národy a státy světa, protože se o nich v legendách jiných národů nezmiňují. Z řeckých zdrojů nelze pochopit vlastnosti ambrózie a nektaru, místo, způsob jejich získávání (sklizně) a použití.
Pro moderní vědu zůstávají tyto látky neznámé a jsou vnímány jako krásný vynález, fantazie. Přitom je známo, že mnoho světských i duchovních vládců, vládců národů po celá tisíciletí vynaložilo velké úsilí na hledání těchto a podobných látek. V minulosti i nyní mnoho zemí vysílá vědecké expedice na různá místa planety, aby hledaly zapomenuté znalosti a nerosty. Nejatraktivnějšími místy pro získávání těchto znalostí jsou Himaláje, Tibet, severní Rusko, Sibiř, Jižní Amerika a Afrika.
Ne nadarmo se zahraniční zpravodajské služby, náboženství a vědci odedávna zaměřují na tato místa. Nedávno navštívila Himaláje a Tibet také ruská expedice vedená akademikem E.R. Muldaševa, který tam získal velmi zajímavé informace a znalosti. Této expedici byly ukázány zdroje živé a mrtvé vody a dána voda samotná. Božská ambrózie a nektar však zůstávají lidem nedostupné.
V dnešní době tento problém zaměstnává mysl zvídavých badatelů v mnoha zemích světa. Dlouholetý výzkum odhalil, že bohové Olympu byli přivezeni ambrózii a nektar z Afriky, kde se těžili v podzemních nalezištích. Podobná ložiska existují na řadě míst planety, a to nejen v Africe, ale také v Antarktidě, Číně, Japonsku, na Kubě, v bývalém SSSR atd. Byly získány předběžné informace o těchto látkách.
Ambrosia má krystalický vzhled, světlou barvu mezi černými horninami. Jeho barva v různých usazeninách má určité rozdíly v tónu. To je způsobeno rozdílem v typech hornin samotných dostupných na ložiskách.
Nektar se nachází ve formě výrůstků (krápníků), vytvořených proudem husté olejovité šťávy z tmavých hornin země. Mají žlutooranžovou barvu. V různých ložiskách jsou fialové a jiné odstíny hlavní barvy. K růstu těchto stalaktitů dochází na jaře a v létě při sekreci mízy. V některých rozsáhlých ložiskách jsou štoly – jeskyně – o celkové délce několika desítek a stovek kilometrů. Těžba těchto minerálů byla prováděna před 1,5 tisíci lety před naším letopočtem.
Je možné, že na některých místech těžbu ambrózie a nektaru prováděli gnómové, se kterými Zeus uměl vyjednávat, stejně jako s podzemními titány. Ložiska ambrózie a nektaru jsou spojena s horskou stavbou a nacházejí se na úpatí hor.
Podle starověkých indických znalostí se hory na Zemi rodí, rostou, stárnou a hroutí se jako rostliny. Na planetě mají kořenový reprodukční systém. Geologická věda to ví. Jsou mladé hory, které rostou, a staré hory, které se hroutí. Mají vlastní vnitřní „genovou“ strukturu a systém životní aktivity s cirkulací energetických toků a kapalin v různých směrech s procesy jejich interakce a přeměny.
Hory jsou jako biologický objekt, jehož život trvá mnoho tisíciletí a miliony let. To je vidět na leteckých snímcích jako systém uspořádání a růstu hor.
Dá se předpokládat, že uvnitř hor, u jejich kořenů, mohou vznikat a ukládat různé produkty jejich životně důležité činnosti, cenné i pro člověka, včetně ambrózie a nektaru. Je možné, že naši geologové, speleologové a horníci se s podobnými minerály setkali, ale nevěnovali jim pozornost, protože o nich neměli žádné informace. Ale ptáci a zvířata je intuitivně dokázali najít poté, co je stoupající proudy vody unesly na povrch země.
Je známo, že s nástupem jara, před pářením, ptáci a zvířata vyhledávali a jedli energeticky bohaté minerály, včetně zeolitizované zeminy a jílu. Předpokládá se, že ambrózii a nektar přinesli bohům Olympu ptáci, v jejichž žaludcích lidé našli tyto minerály a pomocí jejich vzorků pak tato ložiska hledali. Pokud jde o velikost jejich vitální energie, ambrózie a nektar předčí všechny výživné minerály a tekutiny na Zemi.
Předběžné údaje získané výpočtem naznačují, že minerály ambrózie a nektar mají kolem sebe velký energetický obal a vitalitu. Její vnitřní vícevrstevná část aury je silně protažená směrem ke středu země. Je známo, že všechny prvky periodické tabulky chemikálií mají různé interakce se Zemí (silné, slabé, neutrální, slabé a silně opačné).
Mezi všemi tělesy v přírodě také existují různé interakce. Vzhledem k tomu, že tyto látky jsou pevné minerály, způsoby jejich přípravy a konzumace jako potravin se pravděpodobně lišily od moderních technologií.
Je známo, že na Zemi s cyklem asi 5 tisíc let (někdy 2,5) lidstvo mění způsob stravování. Před více než 5 tisíci lety lidstvo prakticky nejedlo zvířecí maso, stejně jako jej dnes nejí mniši, kněží a mnoho obyvatel Tibetu, Himálaje, Indie a dalších míst planety. Lidé konzumovali minerální potraviny ve významném množství v kombinaci s rostlinnými potravinami. Minerály s dlouhou životností, používané v potravinách, měly pozitivní vliv na délku lidského života.
Předpokládá se, že během života bohů Olympu lidé věděli, jak změkčit všechny druhy kamenů, včetně ambrózie nektarem, přeměnit je do požadovaného stavu a kvality. Ve XNUMX. století v Jižní Americe stále existovali klenotníci, kteří vlastnili tajemství změkčování kamenů, předané od svých předků.
Je možné, že toto tajemství vyzvědeli od ptáka hakaklyo, což v překladu znamená „ten, kdo vrtá kámen“. Tito ptáci si vyhloubí hluboké dutiny pro hnízda v kamenných skalách. K tomu ptáčci nejprve změkčí pecku šťávou ze vzácných bylin. V dnešní době mnoho lidí v různých zemích, včetně USA, Kanady, Evropy, Ruska a Indie, hledá božskou, léčivou a jinou minerální potravu (geofágy).
V zahraničí vychází řada časopisů, na jejichž stránkách se publikují a diskutují vědecko-výzkumné práce, konají se mezinárodní konference vědců, sestavují se mapy známých i podezřelých ložisek geofágů vč. zeolity a zeolitizované zeminy. Četné druhy geofágů jsou nyní používány západoafrickým potravinářským průmyslem, lidmi a náboženstvími i katolickou církví v Jižní Americe a přidávají je do chlebů farníků.
Je možné, že ambrózie a nektar na americkém a dalších kontinentech budou ve vnějších charakteristikách poněkud odlišné od těch, na kterých jedli bohové Olympu, ale jejich energetická složka a v nich přítomná vitální síla budou podobné.
Životní podmínky na Zemi se neustále mění a někdy velmi rychle v důsledku globálních záplav, požárů, nástupu chladného počasí, permafrostu, zalednění, postupu moří a oceánů na pevninu, což vede k velkým migracím lidí po celé planetě. Lidé by se měli nad problémem výživy zamyslet nejen proto, aby si prodloužili život, ale také aby přežili.