Zásady ochrany osobních údajů a IT akreditace
© Webové stránky “Veletrh umění a řemesel”.
OOO UK Livmaster, 2021.
© Reklamní systémy “Tržiště 2.0” и živý mistr.
Livmaster LLC, 2021.
Slovní známky Fair Masters® a Livemaster® jsou registrované ochranné známky.
Použití webových stránek, reklamních systémů a ochranných známek bez požadovaného povolení je trestné ze zákona.
Informační zdroj využívá doporučovací technologie (informační technologie pro poskytování informací založených na sběru, systematizaci a analýze informací souvisejících s preferencemi uživatelů internetu nacházejících se na území Ruské federace).
V SSSR rádi psali krásné příběhy. Proto se z ničeho nic objevily krásné legendy o sovětských celebritách a slavných zločinech. Výjimkou nebyl ani vysoce sledovaný případ loupeže vdovy po spisovateli Alexeji Tolstém.
O spisovateli Alexej Nikolajevič Tolstoj ještě za svého života skládali legendy. O jeho lásce k lásce, o panství v Zemi Sovětů, o tom, jak získával starožitné věci, které miloval a sbíral.
Obsah
- Legendy o červeném hraběti
- Sám v domě
- Hledání Bourbonské lilie
Legendy o červeném hraběti
Vypráví se historka o tom, jak v roce 1939, po připojení západní Ukrajiny k SSSR, vytáhl hrabě Zámek Radziwill vzácný parket, načež mu prý Stalin řekl:
“Myslel jsem, že jsi skutečný hrabě.” A trefil jsi parket.”
V bytě Alexeje Tolstého na ulici Spiridonovka v Moskvě, který spisovatel proměnil v hraběcí sídlo, byl skutečně jakýsi exkluzivní parket.
Obsahoval také velké množství drahého starožitného nábytku a obrazů slavných umělců. Ale za největší poklad Tolstého byla považována brož francouzských králů “Bourbonská lilie” . Cena této brože v podobě tří diamantových okvětních lístků, zdobených velkými plochými diamanty o 13 kusech a jedním kabošonovým rubínem, je prý asi půl milionu dolarů.
Podle této legendy si brož Bourbon Lily objednal u klenotníků francouzský král Ludvík XV za svatební dar. Jeho vnuk Dauphin Louis, měl tento šperk předat své nevěstě, rakouské arcivévodkyni Marie Antoinetta. Údajně Marie Antoinetta poté, co se stala královnou Francie, darovala tuto brož jedné ze svých dvorních dám. A pak se to nějak stalo klenotem rodiny Tolstých. Údajně ji Alexejův otec hrabě Nikolaj Tolstoj daroval své manželce, matce spisovatele, Alexandra Leontyevnaa dala ho svému synovi.
Zní to samozřejmě jako fikce, ale Tolstoj byl skutečně bohatý muž. Jak říkali starožitníci. Tolstoj vešel do obchodu se starožitnostmi a ukázal prstem na šperky, jako by to byl obchod s potravinami, a požádal, aby je zabalil.
Sám v domě
Alexej Tolstoj zemřel v roce 1945, od té doby vedl jeho velký byt na Spiridonovce vdova Lyudmila Ilyinichna. Žila tiše a klidně až do 14. listopadu 1980, kdy v jejím bytě zazvonil zvonek. Hospodyně šla otevřít. Za dveřmi řekli, že přijela policie. Hospodyně otevřela a hned ji odhodili dva muži, kteří vtrhli do bytu. Se špičkou nože byli hospodyně a vdova po spisovateli vtlačeni do koupelny a tam uzamčeni na petlici. Lupiči začali prohledávat byt a hledat cennosti. Zloději zjevně nerozuměli umění a ukradli jen malou část unikátní sbírky – ty šperky, které se vdově ještě nepodařilo ukrýt.
Později řekli, že z mnoha různých cenností v Tolstého domě si vybrali svou kořist podle principu toho, co se třpytí. Vzali například dva obrazy od málo známých holandských umělců, ale dražších obrazů domácích mistrů se nedotkli, vzali masivní, ale nijak zvlášť drahé pozlacené svícny a americký kožich majitelky bytu, který koupil asi před třiceti lety. Brzy se ale v bytě objevil třetí lupič, který vypadal, že ví, co má hledat. Otevřel šperkovnici a radostně zvolal: “A konečně je tady, má drahá!”
Zločinci se dali na útěk, vzali s sebou mimo jiné Bourbonskou lilii a velmi drahé náušnice se solitéry.
Přestože loupež vdovy Tolstého byla úspěšně vyřešena, vyšetřování se neobešlo bez nepříjemných chyb. A to přesto, že to měl pod kontrolou šéf ministerstva vnitra Nikolaj Ščelokov a vedoucí moskevského ústředního ředitelství pro vnitřní záležitosti Vasilij Trushin. Možná si Lyudmila Ilyinichna, která byla ve stresujícím stavu, okamžitě nepamatovala důležité okolnosti. Nejprve se detektivové dozvěděli, že den předtím měla na recepci na rumunské ambasádě své nejlepší šperky, sledovali špatnou stopu a podezřívali z účasti na zločinu cikánského divadelního umělce. “Román” Boris Burjatse, známý pro své podvody se šperky. Byl také na rumunské ambasádě. Ale nebylo možné ani vyslechnout Burjatse, do toho se vměšovala jeho přítelkyně, dcera generálního tajemníka Galina Brežněva. A čím dále se tento případ vyvíjel, tím více darebáků, podvodníků a prostě zločinců bylo vtahováno na jeho oběžnou dráhu.
Hledání Bourbonské lilie
Mezi lidmi, kteří nedávno navštívili vdovu po spisovateli, estonský spisovatel přitahoval pozornost detektivů Ahto Levi, který bojoval proti SSSR jako součást Forest Brothers a po válce sloužil několik funkčních období, mimo jiné za krádeže. Kvůli temným místům v jeho životopisu ho nechtěli přijmout do Svazu spisovatelů. Proto se obrátil na Ljudmilu Iljiničnou s prosbou, aby se za něj přimluvila. Murovici našli estonského spisovatele v policejní záchytce, kde skončil za krádež vajec z obchodu. Rychle ale zjistili, že Tolstého neokradl. Nakonec detektivové našli správnou stopu. Zjistili: když Ljudmila Iljinična odkázala svůj byt jako dar Literárnímu muzeu, byl k ní odtud poslán fotograf Henryhas Dobkeviciuskterý přišel s nějakou dívkou. Dobkevičius byl vyslýchán. Vysvětlil: ano, přišel se svou přítelkyní Veronice Pordeo.
„Bourbonská lilie“ byla ve vlastnictví Ludvíka XV., Marie Antoinetty a klasika sovětské literatury Alexeje Tolstého, ale skončila v držení sovětských zločinců.
Veronica přijela do Moskvy z Moldavska. VGIK a MGIMO ji nepřijali, ale nějak se jí podařilo vstoupit do Literárního institutu a později oklamat staršího zaměstnance francouzského velvyslanectví v SSSR Pordeo a vzít si ho. Podařilo se jim zachytit Veroniku u Šeremetěva těsně před odletem do Francie. Byla zadržena s ní Lenya Slepak z Oděsy.
Lenya byla považována za prvního hezkého muže Oděsy. A vdaná Veronika se do něj bez paměti zamilovala. Slepak se rozhodl odejít ze SSSR do Izraele, ale nejprve získat kapitál. Přesvědčil Veroniku, aby šla do domu vdovy Tolstého a hledala tam něco cenného. A pak přes prostředníky kontaktoval moldavského zloděje Anatolij Betz, který se svou brigádou přijel do Moskvy. Bets byla s ní a na tip od Slepaka vykradla Tolstého byt. Jen Lenyu Betz cynicky opustil: nechal si pro sebe všechno, co bylo z bytu vyneseno. Jakmile se však podařilo zjistit totožnost zločinců, bylo jejich dopadení jen otázkou času. A brzy bylo trio zadrženo.
Sám Betz byl zajat v Oděse, kde žila jeho snoubenka. A ukradené cennosti ze spisovatelova bytu byly nalezeny po anonymním nebo operativním tipu v moskevské prádelně. Jediné, co mezi nimi chybělo, byly nejdražší šperky: brože a náušnice. Když na Betze tlačili, řekl, že je prodal jistému obchodníkovi (podzemnímu podnikateli) v Baku. Společně s ním šli Murovici do hlavního města Ázerbájdžánu. Tsehovik vstal a předvedl své skvělé vztahy, ale Muroviti ukázali charakter. Prodavač mi dal náušnice se solitéry, ale řekl, že Lily tu brož nekoupila. Musel jsem znovu stisknout Betz. Souhlasil, že pomůže najít Bourbonskou lilii, ale pod podmínkou, že se bude moci setkat s jeho těhotnou manželkou. Operativci souhlasili a odvezli ho do Oděsy. Říká se, že Anatoly měl hypnotické schopnosti. Během rande si jeho snoubenka pořezala břicho břitvou, a zatímco jí operativci pomáhali, vyklouzl z bytu a utekl.
Aby ho hledali, dělali vše, co mohli: vyjednávali se zloději v zákoně a dokonce jeho snoubenku v porodnici dočasně nahradili chlapcem, jelikož jí Betz slíbila, že pokud porodí syna, vůbec ji navštíví. náklady. Betz ale svůj slib nedodržel. A nikdy jsem neviděl své dítě. Při zatýkání byl zastřelen.
Zloději se ho pokusili propašovat ven v kufru auta. Policisté je pronásledovali a zahájili palbu. Když auto dostihli, Anatolyho vyndali z kufru, už byl mrtvý.
Ale Bourbonská lilie nebyla nikdy nalezena. S největší pravděpodobností to Betz rozřezal a prodal po částech. Možný kupec byl nalezen mrtvý ve svém bytě s revolverem v ruce a třemi kulkami v srdci. Všichni, kdo se podíleli na loupeži Ludmily Tolstové, byli odsouzeni. Pouze Veronica Pordeo unikla vězení na žádost francouzské vlády. Odletěla do Paříže. Její osud byl ale tragický: byla zastřelena v Paříži.