Výška je nárůst velikosti těla. Pro rostliny a houby je charakteristický neomezený růst, tedy zvětšování tělesné velikosti v průběhu života. Je to dáno tím, že tyto organismy tráví celý svůj život na jednom místě.
Rozlišuje se vnější (nepodmíněná) inhibice podmíněných reflexů a vnitřní (podmíněná) inhibice.
Externí inhibice podmíněných reflexů nastává pod vlivem vnějších podnětů, které způsobují novou reflexní reakci. Tato inhibice se nazývá vnější, protože se vyvíjí v důsledku procesů probíhajících v oblastech kůry, které se nepodílejí na provádění tohoto podmíněného reflexu.
Pokud se tedy před nástupem podmíněného potravinového reflexu náhle objeví cizí zvuk nebo se objeví nějaký cizí zápach nebo se prudce změní osvětlení, pak se podmíněný reflex sníží nebo dokonce úplně zmizí. Vysvětluje se to tím, že každý nový podnět vyvolá u psa orientační reflex, který podmíněnou reakci brzdí.
Inhibiční účinek mají i cizí podráždění spojená s činností jiných nervových center. Například bolestivá stimulace inhibuje reflexy podmíněné jídlem. Stejným způsobem mohou působit i podráždění vycházející z vnitřních orgánů. Přetečení močového měchýře, zvracení, sexuální vzrušení a zánět v jakémkoli orgánu způsobují inhibici podmíněných potravinových reflexů.
Extrémně silné nebo dlouhodobě působící vnější podněty mohou způsobit extrémní inhibici reflexů.
Vnitřní inhibice podmíněných reflexů nastává při absenci zesílení přijímaného signálu nepodmíněným podnětem.
Pokud zvíře s vyvinutým a zesíleným podmíněným reflexem na rozsvícení žárovky dostává během dne pouze podmíněný podnět a není posilováno potravou, pak pokaždé, když se množství slin v reakci na rozsvícení žárovky sníží dokud reakce úplně nevymizí. Podmíněný reflex však nezmizel beze stopy – zpomalil se.
Vnitřní inhibice nenastane okamžitě. Zpravidla je vyžadováno opakované použití nezesíleného signálu.
O tom, že se jedná o inhibici podmíněného reflexu, a nikoli o jeho zničení, svědčí obnovení reflexu následující den, kdy inhibice různých nemocí, přepracování a přepětí způsobí oslabení vnitřní inhibice.
Pokud podmíněný reflex vyhasne (neposiluje jídlem) několik dní po sobě, může zcela vymizet.
Existuje několik typů vnitřní inhibice. Forma inhibice diskutovaná výše se nazývá inhibice extinkce. Tato inhibice je základem vymizení zbytečných podmíněných reflexů.
Dalším typem je diferencovaná (diskriminační) inhibice.
Pokud se u psa vyvine podmíněný reflex podmíněný vylučováním potravy na údery metronomu s frekvencí 60krát za minutu, pak zvíře nejprve zareaguje vylučováním slin na údery metronomu jakékoli frekvence. Pokud zvířeti dáte dva podněty – metronom bije s frekvencí 60 a 100krát za minutu a první z nich je stejně jako dříve posílen potravou, ale druhý nikoli, pak postupně dochází k vylučování slin s frekvencí 100 tepů se zastaví a bude přetrvávat pouze na 60. Jedná se o diferenciaci, neboli diskriminaci podnětů, která je založena na procesu vnitřní inhibice.
Nezesílený podmíněný podnět způsobuje inhibici v kůře a nazývá se inhibiční podnět. S popsanou technikou bylo možné určit odlišnost různých smyslových orgánů u zvířat.
Bylo zjištěno, že pes nerozlišuje barvy, ale velmi dobře rozlišuje zvuky. Má absolutní výšku a dokáže rozlišit 1/8 hudebního tónu.
Fenomén disinhibice. Je známo, že vnější podněty způsobují inhibici podmíněných reflexů. Pokud dojde k vnějšímu podnětu při působení inhibičního podnětu, např. při působení metronomu s frekvencí 100x za minutu, jako v předchozím případě, pak to způsobí opačnou reakci – potečou sliny. I.P. Pavlov nazval tento jev dezinhibicí a vysvětlil jej tím, že vnější podnět, způsobující orientační reflex, inhibuje jakýkoli jiný proces, který se v současnosti vyskytuje v centrech podmíněného reflexu. Pokud je inhibiční proces inhibován, pak to vše vede k excitaci a implementaci podmíněného reflexu.
Fenomén disinhibice také ukazuje na inhibiční charakter procesů diskriminace a zániku podmíněných reflexů.
Význam podmíněné inhibice je velmi velký. Díky inhibici je dosaženo mnohem lepší korespondence reakce těla na vnější podmínky, dokonaleji s jeho prostředím. Kombinace dvou forem jediného nervového procesu – excitace a inhibice – a jejich interakce umožňují tělu navigaci v různých složitých situacích a jsou podmínkou pro analýzu a syntézu podnětů.
