Dvouletá nebo víceletá luskovina vysoká 50-100 cm v závislosti na odrůdě a podmínkách pěstování. Patří mezi entomofilní (cizosprašné pomocí hmyzu) plodiny. Keř je vzpřímený nebo polovolný. Stonky červeného jetele jsou větvemi zkráceného hlavního stonku rostliny. Zkrácený hlavní stonek tvoří listovou růžici, z jejíchž paždí listů vycházejí postranní větve (stonky). Listy jsou trojčetné, spodní mají dlouhé řapíky, horní krátké řapíky. Palisty jsou vejčité, špičaté. Květenstvím je hlava obklopená zespodu vrcholovými listy s rozšířenými palisty. Květina má složitou strukturu. Skládá se z kalichu, koruny, plodnice se stylem a tyčinek. Corolla fialová. Jeho spodní část má tvar trubky dlouhé 8-10 mm. Délka trubky závisí na odrůdě, nejdelší je typická pro tetraploidní odrůdy. Hlavními opylovači jetele červeného jsou čmeláci. Plodem je jednosemenný nebo někdy dvousemenný fazol. Semena jsou vejčitá, žlutá nebo fialová, lesklá. Průměrná hmotnost 1000 semen je 1,7 g s kolísáním od 1,5 do 2,5 g u diploidních odrůd a u tetraploidních odrůd – 2,5 až 3,5 g.
Jetel luční se dělí na 2 druhy: jednořezné (pozdní zrání) a dvouřezné (brzké zrání). Jednořezný jetel má zimní typ vývoje, dvouřezný jarní typ. Morfologické rozdíly mezi nimi jsou nepatrné. Na Sibiři se pěstuje především jednosečný jetel. Dobře roste v úrodných, dobře odvodněných půdách. Citlivý na zasolení a kyselost půdy. Je nenáročný na teplo.Miluje vlhkost, ale nesnáší nadměrnou vlhkost a umírá, když voda stagnuje.
Vegetační období závisí na odrůdě a povětrnostních podmínkách.
Podle výzkumných institucí a státních odrůdových pozemků je doba od jarního dorůstání do prvního sečení pozdně zrajícího jetele na západní Sibiři 75-97 dní se součtem teplot 1000-1200°C. Období od odrostu po seči do druhé seče trvá 46-50 dní při součtu teplot 700-800°C, od jarního opětovného růstu do plného květu – 85-100 dní při součtu teplot 1100-1250°C . Od květu do zrání semen trvá 45-58 dní. Součet teplot pro zrání časného (dvouřezého) jetele je 1200-1400°C, pozdně zrajícího (jednořezného) jetele 1400-1500°C.
V prvním a druhém roce užívání vytváří dobré výnosy pícnin a semen, ve třetím roce prakticky vypadává. Jetel červený je jednou z nejlepších pícnin. 1 kg zeleného krmiva ve fázi pučení-květu obsahuje 0,15-0,16 jednotek. a 20-24 g stravitelných bílkovin. Jetel je běžný v jižním lese tajgy, severních lesostepních zónách, podhůří a horských oblastech.
Vysoce výnosné, zimovzdorné šlechtění a místní odrůdy této plodiny jsou široce pěstovány.
Vyšlechtěna v Sibiřském výzkumném ústavu pícnin na základě křížového opylení čtyř polycrossových potomků. Patří k jednořeznému typu, diploidní. Keř je polovzpřímený, vícekmenný (45-65 na keř). Lodyhy až 83 cm vysoké, dobře olistěné (až 67 %). Květenstvím je kulovitá hlava. Barva květních korun je jasně růžová. Hmotnost 1000 semen je 1,6-1,85 g. Vegetační doba od začátku jarního obrůstání do prvního sečení je v průměru 72 dní, do úplného dozrání semen – 120. Odolnost vůči chorobám a škůdcům je vyšší než u místních Asinovského standard. Od roku 1993 je zařazen do Státního rejstříku pro oblast Západní Sibiře.
JETELOVÝ HYBRIDNÍ, RŮŽOVÝ (Trifolium hybridum L.)
Jetel růžový se od jetele červeného liší tenčím stonkem, jehož výška je 40-100 cm. Květenstvím jsou kulovité růžovo-bílé hlávky, menší než u jetele červeného. Barva květních korun je špinavě bílá, později růžová. Jetel růžový se vyvíjí pomaleji než jetel červený, je odolnější a na jednom místě vydrží 5–8 let. Jetel růžový lépe snáší nadměrnou vlhkost, daří se mu i na nadměrně vlhkých půdách s mělkou spodní vodou. Vyznačuje se zvýšenou zimovzdorností a mrazuvzdorností, proto se jeho plodiny pohybují na sever dále než jetel červený, ale je citlivější na sucha. Kořen proniká do hloubky 2-3 m, převážná část postranních kořenů se nachází v hloubce do 50 cm, keř je vzpřímený nebo polovolný. Lodyhy jsou duté, na bázi vzpřímené. Listy jsou trojčetné, bazální listy jsou na dlouhých řapících, lodyžní listy jsou na krátkých řapících. Palisty jsou světle zelené, vejčité nebo vejčitě kopinaté, kožovité. Semena jsou malá, srpovitě oválná nebo trojúhelníkovitá kulatá, tmavě zelená nebo tmavě hnědá. Průměrná hmotnost 1000 semen je 0,7 g.
Nenáročné na půdy. Roste lépe ve vysušených bažinách než červený jetel. Je necitlivý na kyselost půdy. Hybridní jetel je ve srovnání s jetelem lučním tolerantnější k pastvě a brzy dozrává. Miluje vlhko a špatně snáší sucho. Kvete od června do září a poskytuje včelám významnou sbírku nektaru a pylu. Včely sbírají nektar a pyl. Medonosnost je 100-130 kg na 1 ha. Produkuje vysoké výnosy na lužních loukách a odvodněných močálech. Výnos sena je průměrně 28-35 c/ha, ve vlhkých letech – více než 50, výnos semene – až 5 c/ha. 1 kg zelené trávy obsahuje v průměru 0,2 jednotky. a 36 g stravitelných bílkovin.
Chov jetele
Jetel červený je velmi dobrým předchůdcem pro obilniny, len, brambory, proso a krmnou řepu. Nejlepšími krycími plodinami jsou ozimá a jarní pšenice. Jarní bezkrytové výsevy se zřídka používají např. k získání časně dozrávajících semen jetele v roce výsevu. V rušných párech je vhodné pěstovat časně dozrávající dvousečený jetel. Jetel vyžaduje pečlivé zpracování půdy; klade vysoké nároky na čistotu pole a je citlivý na hloubku orby. Dobrými předchůdci jetele lučního jsou řádkové plodiny, následované jarním obilím v osevním postupu. Když se jetel neustále pěstuje nebo se často vrací do stejných oblastí, dochází k silnému rozvoji chorob a škůdců. Výsevy semen jetele červeného jsou 14-16 kg na 1 ha. V travní směsi s timotejkou nebo kostřava luční se výsevek jetele snižuje na 8-10 kg. Semena sázíme do hloubky 2-3 cm.V roce výsevu je třeba plevele v krycí plodině systematicky odplevelovat. Po každé seči je vhodné hnojit a zavlažovat. Jetel se seče na seno nejpozději do začátku květu. Sklizeň v této době umožňuje získat kvalitní seno a zajišťuje bezproblémový opětovný růst rostlin. Podle Všesvazového výzkumného ústavu pícnin pojmenovaného po V. R. Williamsovi byla při sklizni jetele lučního ve fázi pučení hmotnost listů a květenství 57,7 % a hmotnost stonků 42,3 %, zatímco ve fázi plného květu byla respektive 53,4 a 46,6 %. Rozbory chemického složení provedené v biochemické laboratoři Všesvazového ústavu pěstování rostlin ukázaly následující obsah dusíkatých látek v různých orgánech jetele sekaného na začátku květu (v % sušiny): listy – 30,6, květ hlavy – 29,4, řapíky – 16,2, stonky – 12,8.
Zpoždění při sklizni má za následek velké ztráty (opadání listů), seno hrubne, snižuje se obsah bílkovin a zvyšuje se množství vlákniny, čímž se snižuje jeho nutriční hodnota. Aby nedocházelo ke ztrátě listů, které schnou rychleji než stonky a snadno se odlamují, musíte posekaný jetel sušit v řádcích, dokud listy nezačnou schnout, a poté jej rychle shrabat do řádků, aniž byste se zbytečně obraceli trávu. Za vlhkého počasí lze připravit senáž. Semena jetele se pěstují na speciálních semenných pozemcích nebo na pozemcích oddělených od obecného travnatého pole. Semenné pozemky je třeba na jaře pečlivě odplevelit a krmit fosforečnými a draselnými hnojivy. Pro lepší opylení květů by měly být včelíny vyneseny na semeniště dříve, než jetel začne kvést.
Povinné zemědělské postupy při pěstování jetele:
— válcování pole před setím a po setí;
— ošetření osiva před setím pesticidy a hnojivy (mikrohnojiva);
— setí v předjaří souvislým způsobem pod krytem jednoletých jarních (medoplodných) plodin;
— snížení výsevku osiva krycích plodin o 25 %;
— hnojení plodin fosforem a draslíkem a mikrohnojiv;
– ošetření travního porostu 65% polychlorpinenem (2-3 kg/ha) proti škůdcům ve fázi úplného stonkování a na začátku rašení.
Hnojení jetele v osevním postupu začíná hnojením krycí plodiny. Aplikace chlévské mrvy pod ozimou pokryvnou plodinu na drnovo-podzolických půdách a černozemích zajišťuje zvýšení produktivity celé vazby osevního postupu – zvyšuje se výnos obilí a trávy pro plodinu pěstovanou ve sloji. U jarních krycích plodin se před setím aplikují zvýšené dávky fosforo-draselných hnojiv. Fosforečnatodraselná hnojiva aplikovaná pod orbou slouží jako dobrý zdroj živin pro jetel po sklizni krycí plodiny i v následujícím období. Pokud nebylo možné aplikovat hnojiva na krycí plodinu, lze je aplikovat jako přihnojování po sklizni krycí plodiny nebo brzy na jaře na trávy prvního roku použití. Účinnost fosforu a draslíku při povrchové aplikaci při hnojení je nižší než při hlubokém zapravení do půdy před setím krycí plodiny, zejména v podmínkách nedostatečného zásobení vláhou.
Pro získání dobré produktivity nektaru a vysokých výnosů je nutné poskytnout rostlinám fosfor. Dávka na jetel 60 kg a.i. P a 40-60 kg K na 1 ha. Molybdenová a bórová hnojiva mají pozitivní vliv na produktivitu nektaru a výnos semen jetele. Molybden je zvláště účinný na kyselých sodno-podzolických, šedých lesních půdách a degradovaných černozemích. Nejlepší způsob aplikace je předseťové ošetření osiva. Na hektarovou normu semen jetele se spotřebuje 25-50 g am. molybdenu a 0,5 litru vody. Používá se molybden amonný (50 % Mo) a technický molybden amonný-sodný (36 % Mo). Na řídkých a málo vyvinutých travních porostech je nutná listová výživa molybdenem na jaře, v období začátku stonkování. Současně se přidává v množství 100-150 g.a. na 1 hektar. Bórová hnojiva jsou nejúčinnější na podzolových a karbonátových půdách, doporučuje se aplikovat postřikem nebo posypem v období rašení – začátku kvetení rostlin. Pro listovou výživu se používají koncentrovaná bórová hnojiva – kyselina boritá (17 % bóru) a borax (11 % bóru). V tomto případě se spotřebuje 70-100 g účinné látky. droga na 1 ha výsevu osiva.
Péče o plodiny
Na jetelovinách v prvním roce života rostlin se pod krytem obilných plodin používají herbicidy skupiny 2m-4hm (1,5-2,0 kg/ha) ve fázi 1-2 trojčetných listů (odnožování v obilninách ). Po sklizni krycí plodiny se na plodiny jetele aplikuje superfosfát a draselná sůl v dávce 45-60 kg a.m. na 1 hektar. Listové zkrmování semenných porostů molybdenem a borem lze kombinovat i s ošetřením travních porostů polychlorpinenem (2-3 kg na 1 ha) proti škůdcům ve fázi plného stonkování a na začátku rašení. Pro kontrolu škůdců lze semenné plodiny také postříkat 0,2-0,4% roztokem rogoru ve stejných fázích. Aby se zvýšil výnos hybridních semen jetele, jsou na každý hektar kvetoucího pole přiváděny 2-3 včelí rodiny. Důležitou technikou péče o semenné rostliny je specifické odplevelení a také odstraňování plevelných rostlin, jejichž semena se obtížně oddělují od semen hlavní plodiny.
Nejběžnější způsob sklizně semen jetele je samostatný. Nejlepší doba pro zahájení sklizně touto metodou je, když 70–80 % hlávek zhnědlo. Pokud má 85-90 % hlávek tvrdá semena normální barvy (barvy), přistoupíme k přímé sklizni. Pro sklizeň semen jetele jsou sklízecí mlátičky dodávány se strouhacím zařízením, které umožňuje dramaticky snížit ztráty osiva. Primární čištění osiva se provádí pomocí strojů na ochranu proti větru. Hlavní čištění se provádí na strojích na čištění semen. Vyčištěná a usušená semena jetele se skladují při vlhkosti nejvýše 13 %.
