Jaké jsou léky na keratitidu?

Keratitida – skupina zánětlivých lézí rohovky – přední průhledná membrána oka, mající různou etiologii, způsobující zakalení rohovky a snížené vidění. Typický pro keratitidu je tzv. rohovkový syndrom, charakterizovaný slzením, fotofobií a blefarospasmem; pocit cizího tělesa v oku, řezná bolest, změny citlivosti rohovky, snížené vidění. Diagnostika keratitidy zahrnuje biomikroskopii oka, test fluoresceinem, cytologické a bakteriologické vyšetření stěru ze spojivky a rohovky a imunologické a alergické testy. Při detekci keratitidy se provádí etiotropní (antivirová, antibakteriální, antialergická atd.) Léčba. U ulcerací rohovky je indikována mikrochirurgická intervence (keratoplastika).

Obsah

1. ICD-10
2. Přehled
3. Příčiny keratitidy
4. Klasifikace
5. Příznakem je keratitida
6. Diagnóza keratitidy
7. Léčba keratitidy
8. Prognóza a prevence keratitidy

ICD-10

Přehled

Zánětlivá oční onemocnění jsou nejčastější patologií v oftalmologii. Největší skupinu mezi nimi tvoří konjunktivitida (66,7 %); Zánětlivé léze rohovky – keratitida – se vyskytují v 5 % případů. Ve spojivkové dutině oka je neustále přítomna mikroflóra, která i při minimálním poškození rohovky snadno vyvolá zánět. V polovině případů je důsledkem keratitidy přetrvávající zhoršení zraku, vyžadující použití mikrochirurgických technik k obnovení optických vlastností rohovky, v některých případech může průběh keratitidy vést k nevratné slepotě. Vznik hnisavého rohovkového vředu s keratitidou je v 8 % případů doprovázen anatomickou smrtí oka a v 17 % vyžaduje enukleaci oční bulvy pro selhání konzervativní léčby.

Příčiny keratitidy

Největší počet případů keratitidy je spojen s virovou etiologií. V 70 % případů jsou původci viry herpes simplex a herpes zoster (herpes zoster). Adenovirová infekce, spalničky a plané neštovice mohou také vyvolat rozvoj keratitidy, zejména u dětí.

Další velkou skupinu keratitid tvoří hnisavé léze rohovky způsobené nespecifickou bakteriální flórou (pneumokok, streptokok, stafylokok, diplokok, Pseudomonas aeruginosa, Escherichia coli, Klebsiella, Proteus) a specifické patogeny tuberkulózy, syfilózy, salmonelózy chlamydie, kapavka nebo záškrt atd.

Těžká forma keratitidy je způsobena amébovou infekcí – bakterií Acanthamoeba; Amébová keratitida se často vyskytuje u lidí, kteří nosí kontaktní čočky a může vést k dlouhodobé slepotě. Původci mykotické keratitidy (keratomykózy) jsou houby fusarium, aspergillus a candida.

Keratitida může sloužit jako projev lokální alergické reakce v důsledku senné rýmy, užívání některých léků, helmintického napadení, přecitlivělosti na potraviny nebo pyl. Imunozánětlivé poškození rohovky lze pozorovat u revmatoidní artritidy, periarthritis nodosa, Sjogrenova syndromu a dalších onemocnění. Když jsou oči vystaveny intenzivnímu ultrafialovému záření, může se vyvinout fotokeratitida.

Ve většině případů předchází vzniku keratitidy mechanické, chemické a tepelné trauma rohovky, včetně intraoperačního poškození rohovky při operaci oka. Někdy keratitida vzniká jako komplikace lagoftalmu, zánětlivých onemocnění očních víček (blefaritida), oční sliznice (konjunktivitida), slzného vaku (dakryocystitida) a slzných kanálků (kanalikulitida), mazových žláz víčka (meibomitida). Jednou z častých příčin keratitidy je nedodržování pravidel pro skladování, dezinfekci a používání kontaktních čoček.

K endogenním faktorům podporujícím rozvoj keratitidy patří vyčerpání, nedostatek vitamínů (A, B1, B2, C atd.), snížení celkové i lokální imunitní reaktivity, metabolické poruchy (diabetes mellitus, dna v anamnéze).

Patomorfologické změny u keratitidy jsou charakterizovány otokem a infiltrací rohovkové tkáně. Infiltráty tvořené polynukleárními leukocyty, histiocyty, lymfoidními a plazmatickými buňkami mají různé velikosti, tvary, barvy a nejasné hranice. Ve stádiu odeznění keratitidy dochází k neovaskularizaci rohovky – prorůstání nově vytvořených cév ze spojivky, marginální smyčkové sítě nebo obou zdrojů do membrány. Vaskularizace na jedné straně pomáhá zlepšit trofismus rohovkové tkáně a urychluje regenerační procesy, na druhé straně se nově vzniklé cévy následně vyprazdňují a snižují průhlednost rohovky.

V těžkých případech keratitidy se vyvine nekróza, mikroabscesy a ulcerace rohovky. Ulcerózní defekty na rohovce následně jizva, tvořící kataraktu (leukom).

Klasifikace

Keratitida je klasifikována v závislosti na etiologii, průběhu zánětlivého procesu, hloubce poškození rohovky, lokalizaci zánětlivého infiltrátu a dalších příznacích.

V závislosti na hloubce léze se rozlišuje povrchová a hluboká keratitida. U povrchové keratitidy se na zánětu podílí až 1/3 tloušťky rohovky (epitel, horní stromální vrstva); s hlubokou keratitidou – celé stroma.

Podle lokalizace infiltrátu je keratitida centrální (s infiltrátem umístěným v zóně zornice), paracentrální (s infiltrátem v projekci duhovkového pásu) a periferní (s infiltrátem v zóně limbu, v projekci ciliárního pásu duhovky). Čím centrálněji umístěný infiltrát, tím více trpí zraková ostrost v průběhu keratitidy a v jejím důsledku.

Podle etiologického kritéria se keratitida dělí na exogenní a endogenní. Mezi exogenní formy patří eroze rohovky, keratitida traumatického, bakteriálního, virového, plísňového původu a také keratitida způsobená poškozením očních víček, spojivek a meibomických žláz (meibomická keratitida). Endogenní keratitida zahrnuje infekční léze rohovky tuberkulózní, syfilitické, malarické, brucelózní etiologie; alergická, neurogenní, hypo- a keratitida z nedostatku vitamínů. Endogenní keratitida neznámé etiologie zahrnuje vláknitou keratitidu, korozivní vřed rohovky a keratitidu rosacey.

Příznakem je keratitida

Společným projevem charakteristickým pro všechny formy onemocnění je syndrom rohovky, který se vyvíjí s keratitidou. V tomto případě se objevuje ostrá bolest oka, nesnášenlivost jasného denního nebo umělého světla, slzení, mimovolní uzavření očních víček (reflexní blefarospasmus), rozmazané vidění, pocit cizího tělesa pod víčkem, perikorneální injekce oční bulvy.

Rohovkový syndrom s keratitidou je spojen s podrážděním citlivých nervových zakončení rohovky vzniklým infiltrátem. V důsledku infiltrace navíc klesá průhlednost a lesk rohovky, vzniká její zákal, je narušena její kulovitost a citlivost. U neurogenní keratitidy se citlivost rohovky a závažnost rohovkového syndromu naopak snižuje.

Když se lymfoidní buňky hromadí, infiltrát získává šedavý odstín; když převažují leukocyty, jeho barva se stává žlutou (hnisavý infiltrát). Při povrchové keratitidě se infiltrát může vyřešit téměř beze stopy. V případě hlubší léze se v místě infiltrátu tvoří zákaly rohovky různé intenzity, které mohou v různé míře snižovat zrakovou ostrost.

Nepříznivá varianta rozvoje keratitidy je spojena s tvorbou rohovkových ulcerací. Následně, když se epitel odlupuje a odlupuje, se nejprve tvoří povrchová eroze rohovky. Progrese rejekce epitelu a nekrózy tkáně vede ke vzniku vředu rohovky, který má vzhled defektu se zakaleným šedým dnem pokrytým exsudátem. Výsledkem keratitidy u rohovkového vředu může být regrese zánětu, čištění a epitelizace vředu, zjizvení stromatu, což vede k zakalení rohovky – vzniku šedého zákalu. V těžkých případech může do přední komory oka proniknout hluboký ulcerózní defekt, který způsobí vznik descemetokély – kýla Descemetovy membrány, perforace vředu, tvorba předních synechií, rozvoj endoftalmitidy, sekundární glaukom, komplikovaný šedý zákal , zánět zrakového nervu.

Keratitida se často vyskytuje při současném zánětu spojivky (keratokonjunktivitida), skléry (keratoskleritida) a cévnatky (keratouveitida). Často se také rozvine iritida a iridocyklitida. Zapojení všech očních membrán do hnisavého zánětu vede ke smrti zrakového orgánu.

Diagnóza keratitidy

V diagnostice keratitidy je důležitá její souvislost s předchozím celkovým onemocněním, virovými a bakteriálními infekcemi, záněty jiných očních struktur, mikrotraumaty oka apod. Při zevním vyšetření oka se oční lékař zaměřuje na závažnost rohovky syndrom a lokální změny.

Vedoucí metodou objektivní diagnostiky keratitidy je oční biomikroskopie, při které se posuzuje povaha a velikost rohovkové léze. Tloušťka rohovky se měří pomocí ultrazvuku nebo optické pachymetrie. Za účelem posouzení hloubky poškození rohovky u keratitidy se provádí endoteliální a konfokální mikroskopie rohovky. Studium zakřivení povrchu rohovky se provádí pomocí počítačové keratometrie; refrakční studie pomocí keratotopografie. K určení rohovkového reflexu se používá test citlivosti rohovky nebo estéziometrie.

K identifikaci erozí a vředů rohovky je indikován test instilací fluoresceinu. Když se na rohovku aplikuje 1% roztok fluoresceinu sodného, ​​erodovaný povrch zezelená.

Důležitou roli při určování terapeutické taktiky keratitidy hraje bakteriologický výsev materiálu ze dna a okrajů vředu; cytologické vyšetření seškrabů z epitelu spojivky a rohovky; Diagnostika PCR, PIF, ELISA. V případě potřeby se provádějí alergické testy, tuberkulinové testy atd.

Léčba keratitidy

Léčba keratitidy by měla být prováděna pod dohledem oftalmologa ve specializované nemocnici po dobu 2-4 týdnů. Mezi obecné principy farmakoterapie keratitid patří lokální a systémová etiotropní terapie s použitím antibakteriálních, antivirových, antimykotických a dalších léků.

U virové keratitidy se k potlačení zjištěné infekce používají lokální instilace interferonu a acykloviru; aplikace mastí (tebrofen, florenal, bonaftone, s acyklovirem). Imunomodulátory (přípravky brzlíku, levamisol) se předepisují parenterálně a perorálně.

Bakteriální keratitida vyžaduje předepisování antibiotik, s přihlédnutím k citlivosti patogenu na ně, ve formě očních kapek, parabulbárních a subkonjunktiválních injekcí, v těžkých případech – parenterálním podáváním penicilinů, cefalosporinů, aminoglykosidů, fluorochinolonů.

Léčba tuberkulózní keratitidy se provádí pod vedením ftiziatra pomocí antituberkulotických chemoterapeutických léků. U alergické keratitidy jsou předepsány antihistaminika, subkonjunktivální podávání a instilace hormonálních léků. V případě syfilitické nebo kapavkové keratitidy je indikována specifická terapie pod dohledem venerologa.

U keratitidy různé etiologie je k prevenci sekundárního glaukomu indikováno lokální použití mydriatik (atropin sulfát, skopolamin); ke stimulaci epitelizace defektů rohovky – instilace taurinu, aplikace hojivých mastí apod. Při snížení zrakové ostrosti je předepsána fonoforéza a elektroforéza s enzymy.

Rohovkové ulcerace jsou základem pro mikrochirurgické intervence: mikrodiatermokoagulace, laserkoagulace, kryoaplikace defektu. Při prudkém poklesu zraku a v důsledku jizevnatého zakalení rohovky je indikován zákrok excimerovým laserem k odstranění povrchových jizev nebo keratoplastika. Když se sekundární glaukom vyvine na pozadí keratitidy, je indikována laserová nebo chirurgická léčba glaukomu. U těžké keratitidy může být vyžadována enukleace oční bulvy.

Prognóza a prevence keratitidy

Výsledek a následky keratitidy do značné míry závisí na etiologii léze, povaze a umístění infiltrátu a souvisejících komplikacích. Včasná a racionální terapie keratitidy vede k trvalé resorpci rohovkových infiltrátů nebo vzniku lehkých oblačných zákalů. Při hluboké keratitidě, zvláště komplikované rohovkovým vředem, a také s paracentrálním a centrálním umístěním infiltrátu, vznikají zákaly rohovky různé závažnosti.

Výsledkem keratitidy může být katarakta, sekundární glaukom, atrofie zrakového nervu, atrofie oční bulvy a úplná ztráta zraku. Život ohrožující jsou zejména septické komplikace v podobě trombózy kavernózního sinu, orbitální flegmóny a sepse.

Prevence keratitidy zahrnuje prevenci poranění oka, včasné odhalení a léčbu konjunktivitidy, blefaritidy, dakryocystitidy, somatických onemocnění, celkových infekcí, alergií atd.

Keratitida: příčiny, příznaky, diagnostika a léčebné metody.

Keratitida je zánět oční rohovky, který bez řádné léčby může mít nepříjemné následky.

Rohovka je průhledná povrchová vrstva vnější vazivové membrány oka. Jeho tloušťka ve středu je 0,5-0,6 mm, na okraji – 0,8-1,0 mm. Ve struktuře rohovky je pět vrstev:

• epitel (přední epitel) vrstvený nekeratinizující;
• Bowmanova membrána je vrstva kolagenových fibril, která nemá schopnost regenerace, takže při jejím poškození vznikají jizvy;
• stroma (až 90 % tloušťky rohovky) – vrstva správně orientovaných kolagenních vláken, 80 % tvoří voda;
• Descemetova membrána – vrstva tvořená sítí kolagenních vláken;
• endotel (zadní epitel) – monovrstva hexagonálních buněk o tloušťce 4-6 mikronů, nemá schopnost regenerace.

Příčiny keratitidy

Existují dvě skupiny příčin keratitidy: exogenní a endogenní.

Mezi exogenní onemocnění patří traumatická, infekční, virová a plísňová keratitida. Endogenní keratitida zahrnuje onemocnění způsobená infekčními patogeny cirkulujícími v těle. Do rohovky se dostávají krevním řečištěm, v důsledku metabolických poruch, neurogenní cestou. Existují také keratitidy, které vznikají z neznámých důvodů.

Klasifikace choroby

Kvůli výskytu

I. Exogenní keratitida:

• eroze rohovky;
• traumatická keratitida způsobená mechanickým, fyzikálním nebo chemickým traumatem;
• infekční keratitida bakteriálního původu;
• keratitida způsobená onemocněním spojivky, očních víček, Meibomových žláz;
• houbová keratitida nebo keratomykóza.

1. Infekční keratitida:

• tuberkulóza;
• syfilitický;
• herpetické;
• hematogenní (hluboká difuzní keratitida, hluboká omezená keratitida, sklerotizující keratitida);
• alergický.

3. Avitaminová keratitida.

4. Acanthamoeba léze.

III. Keratitida neznámé etiologie.

• akutní,
• subakutní,
• chronický,
• opakující se.

Vzhledem k tomu, že inervace rohovky je zajišťována větví trojklaného nervu, zánět rohovky způsobuje příznaky jako fotofobie, blefarospasmus (mimovolná kontrakce m. orbicularis oculi vedoucí k přetrvávajícímu křečovitému uzavření očních víček), pocit cizího tělesa, řezná bolest v oku, slzení.

Hlavním příznakem keratitidy je porušení průhlednosti rohovky v důsledku akumulace zánětlivých prvků v tkáni: leukocyty, lymfocyty, histiocyty, plazmatické buňky a některé další buňky.

Na základě hloubky infiltrátu se rozlišují:

• povrchní, neporušující Bowmanovu membránu a zpravidla zcela vyřešený;
• infiltráty umístěné pod Bowmanovou membránou – částečně nahrazené pojivovou tkání a zanechávající jizvu ve formě zákalu nebo skvrn (oblačný vzhled);
• hluboké infiltráty vedoucí k výraznému zakalení jizvy.

Objevuje se ostrá bolest, oko zčervená, vidění se rozostří a zmenší, pozoruje se blefarospasmus, slzení a fotofobie, může být přítomen mukopurulentní výtok. Jak proces postupuje, povrch nad infiltrátem ulceruje a tvoří se rohovkový vřed.

Při poškození očí různými druhy parazitických hub (aktinomycety, aspergily) dochází ke keratomykóze, vyznačující se dlouhým průběhem.

Projevům onemocnění často předchází mikrotrauma epitelu rohovky, prodloužená léčba antibiotiky nebo glukokortikoidy a plísňová onemocnění kůže. Rozvíjejí se příznaky podráždění oka: bělavé nebo šedavé zakalení rohovky s drobivým, volným povrchem a nažloutlým okrajem. Pokud dojde k sekundární bakteriální infekci, hrozí perforace. V místě infiltrace a vředu se obvykle tvoří katarakta.

V posledních letech došlo k nárůstu výskytu akantamébové keratitidy u pacientů používajících měkké kontaktní čočky. Améby Acanthamoeba mohou přežít v prostoru mezi čočkou a okem a proniknout do rohovky. Proto je nutné kontaktní čočky řádně dezinfikovat.

Porušení pravidel pro nošení a skladování čoček v kombinaci s epiteliálními defekty, často pozorovanými u nositelů kontaktních čoček, přispívá k šíření infekce.

Chemickým a tepelným působením na oko, poškozením rohovky cizím tělesem, dochází k exogenní keratitidě poúrazového původu. Jsou charakterizovány přítomností silné bolesti, slzení a blefarospazmu.

Syfilitická keratitida – rohovková léze, která se vyvíjí se syfilisem – je nyní zřídka diagnostikována, zpravidla s vrozenou syfilis. Onemocnění postihuje obě oči. Pacienti uvádějí slzení, fotofobii, bolest očí a mírnou perikorneální injekci (kolem limbu). Průběh keratitidy je dlouhodobý (až 2 roky) s tvorbou difuzní infiltrace šedobílé barvy, postupně se šířící po celé rohovce, vaskularizace (tvorba nových cév). Regrese probíhá extrémně pomalu, ulcerace není typická.

U získané syfilis se keratitida obvykle vyskytuje na jednom oku s menšími zánětlivými příznaky, často bez vaskularizace.

Nedostatek vitaminu A může také způsobit keratitidu. Nejčastěji jsou obě oči zapojeny do patologického procesu. Počáteční stadium onemocnění je charakterizováno rychlým vysycháním rohovky a její matností, odlupováním epitelu. V centrální zóně rohovky se nacházejí šedé kulaté plaky s matným povrchem. Na spojivce oční bulvy jsou plaky bílé a pokryté tenkým závojem. Dochází k výraznému poklesu zrakové ostrosti. Je možná tvorba ložisek nekrózy s následným roztavením stromatu rohovky a během několika dnů může dojít k destrukci a perforaci rohovky. Proces končí vznikem šedého zákalu nebo atrofie oční bulvy.

Neuroparalytická keratitida je důsledkem poškození trigeminálního nervu, má dlouhý průběh a je rezistentní na terapii. Onemocnění je charakterizováno prudkým poklesem nebo úplnou absencí citlivosti rohovky. Obvykle chybí slzení, fotofobie a blefarospazmus, někdy pacienti uvádějí bolest. V centrálních částech rohovky dochází k deskvamaci epitelu, tvoří se lokální opacifikace s tvorbou hlubokého ulcerózního defektu.

U systémových onemocnění (revmatoidní artritida, polyarteritis nodosa, systémová vaskulitida atd.) se může vyvinout ulcerózní keratitida. V tomto případě dochází k zakalení stromatu rohovky a ztluštění rohovky, hlubokých okrajových infiltrátů v obou očích.

Diagnóza keratitidy

Testy předepisuje lékař na základě potřeby určitých studií.

Klinický krevní test: obecná analýza, leukoformule, ESR (s mikroskopií krevního nátěru v přítomnosti patologických změn).

B03.016.003 (Nomenklatura Ministerstva zdravotnictví Ruské federace, obj. č. 804n) Synonyma: Kompletní krevní obraz, UAC. Kompletní krevní obraz, FBC, Kompletní krevní obraz (CBC) s diferenciálním počtem bílých krvinek (CBC s diff), Hemogram. Stručný popis problému.