Dostávejte jeden z nejčtenějších článků e-mailem jednou denně. Připojte se k nám na Facebooku a VKontakte.
“Čáp na střeše – mír na zemi!”, “Čáp přinesl dítě” – kolik výroků, písní, básní a znamení bylo vynalezeno na počest tohoto nádherného ptáka! A obyvatelé arménské vesnice Surenavan mají obecně štěstí: jejich vesnici čápi tak milují, že téměř v každém domě, na každém sloupu zde můžete vidět čapí hnízdo. Toto úžasné místo nadchne turisty natolik, že sem lidé přicházejí konkrétně z různých částí Arménie a dokonce i z jiných zemí, aby obdivovali majestátní dlouhonohé ptáky, fotografovali je a samozřejmě si něco přáli.
Padesát opeřených sousedů
Kdy přesně toto místo v údolí Ararat vybrali čápi, místní obyvatelé těžko odpovídají. Někdo říká před deseti lety, jiný později. Faktem ale je, že na tomto místě tak nějak postupně vzniklo celé „město čápů“. A zdá se, že v sousedních vesnicích je stejná příroda, stejné podmínky a stejní milí, přátelští lidé, ale z nějakého důvodu tito ptáci hnízdí právě zde.
Čápi v Surenavanu se lidí vůbec nebojí: staví si hnízda u domů, na sloupech podél silnice a létají tam a zpět téměř přímo nad jejich hlavami. Vůbec je neruší projíždějící auta ani hluk vesnického života. Chodí po okolních zahradách a polích, hnízda si izolují trsy suché trávy a látky a většinou se majestátně tyčí nad svými doškovými domky a rozhlížejí se po okolí.
První čápi se zde objevují koncem února – začátkem března. A začátkem dubna už je vesnice ztracená v horách plná opeřených obyvatel natolik, že se zdá, že všichni čápi na zemi přiletěli sem, do Surenavanu. Říká se, že v této vesnici žije v jednu chvíli nejméně padesát čápů.
Čápi zde kladou vejce, líhnou mláďata, chovají je, nasazují na křídla a na podzim odlétají na jih, a ne všichni – někteří zůstávají v tomto koutě Arménie, v dolním toku Araků, protože zima.
Proč jsou tady tak milovaní?
Obyvatelé Surenavanu mají s Čápy dobré sousedské vztahy. Vesničané milují ptáky a věří, že není náhoda, že si vybrali svou vesnici – Arméni přece věří, že čáp přináší štěstí a mezi těmito lidmi je považován za posvátného ptáka – přinejmenším milovaného a uctívaného.
Mimochodem, jeden z cestovatelů vyprávěl, že jistá ekologická organizace požádala obyvatele vesnice, aby si vedli něco jako ptačí deník – kdy čápi do kterého hnízda přiletěli, kdy se objevila jejich mláďata a podobně. Mnoho obyvatel si takové deníky rádo vede.
Výskyt nadšených turistů ve vesnici už nikoho nepřekvapí – posledních pár let (jak se o atrakci začalo dozvídat stále více cestovatelů) se zde neustále scházejí lidé s fotoaparáty.
Místní obyvatelé říkají, že čáp je věrný pták. Když si vybere spřízněnou duši, žije s ní celý život, ale pokud jeden pták z páru zemře, druhý neopustí svůj „domov“, ale nadále žije ve stejném hnízdě rok, dva, tři – dokud najde jiného „partnera“.
Podle starověkých arménských mýtů čápi zosobňovali Slunce, byli uctíváni jako strážci polí a byli považováni za posla krále Ary Krásného a společníky Boží. Navíc v předkřesťanských dobách považovali Arméni čápa za ptáka, s jehož pomocí jim bohové sdělovali svou vůli.
Podle jiné legendy se čápi dokážou proměnit v lidi a samotní bohové se dokážou proměnit v čápy, aby se přiblížili lidem, takže se těchto ptáků v Arménii obvykle nikdy nedotklo. Arméni tomuto ptákovi říkají „aragil“ a dodnes ho považují za zvláštního a věří, že přináší štěstí.
Arméni také považují čápa za symbol vlasti pro své krajany, kteří jsou z toho či onoho důvodu nuceni žít daleko od své země. Ostatně čáp je také stěhovavý pták. Je pravda, že pokud mluvíme o Surenavanu, i ti ptáci, kteří zimují na jiných místech, se sem každé jaro znovu a znovu vracejí.
Mimochodem, Arménie má nejen opeřený symbol svobody, ale také své vlastní mocenské místo. Nachází se 110 kilometrů od Jerevanu. Přečtěte si, jaká tajemství skrývá starověký klášter Haghartsin ztracený v horách.
