Žádný trest, doufám. Protože Bůh trestá ve vzácných případech. A častěji než ne vás jednoduše nasměruje na správnou cestu.
Zeleninová zahrada je mnohem lepší cesta než mnoho jiných. A zahradničení není práce, kterou lze o týden nebo dva odložit. Vše uschne, zaroste trávou, pokryje krustou a tak dále. Proč ji tedy sázet, když se o ni později nebudete starat?
Církev (a také Bůh sám) vyzývá člověka k logickým činům. Kultivace zahrady – to je přímá logika. O rostliny je denně pečováno. Aby žili.
Víte, znám pár ateistů, kteří občas předstírají militantní aktivitu. A v takových případech říkají:
– Byly Velikonoce, týden nebyli na dači. Všechno vyschlo. Kdo zaplatí – váš Bůh?
No, přátelé, proč jste slavili Velikonoce tak aktivně, když jste ateisté? Jakým způsobem se tě dotkla?
Vyjděte na zahradu, nebojte se. Co lze odložit – odložit, oslavit. A co se neodkládá – udělejte to. Práce není hřích, ale požehnání.
Vyrůstal jsem v ateistické rodině, přestože respektuji křesťanské náboženství, nedodržuji půsty a do kostela chodím jen zřídka. A protože jsem povoláním zahradní architekt a zahradník s velkými zkušenostmi, přirozeně se své zahradě hodně věnuji. Kvůli nedostatku času, pozdní jaro, samozřejmě budu všechny prázdniny trávit na zahradě.
Práce je hodně, protože web dělám jen já. Již mnoho let mám tradici pracovat na Velikonocích na zahradě. Počasí bývá dobré, krásné, ptáčci zpívají, v zahradách skoro nikdo není, ticho, příjemně. Stíhám dělat spoustu věcí. A Vyšší mocnosti mě za to nikdy nepotrestaly, později vše rostlo a vyvíjelo se dobře.
A kdyby někdo přišel na zahradu, tak si určitě vyměníme obarvená vajíčka, řekneme si patřičná slova. A jaro nepočká, důležité je stihnout vše udělat včas, včas. Proto si myslím, že o Velikonocích a jiných svátcích je možné pracovat, je-li to nutné a vy sami chcete, a pokud to cítíte jinak, pak dělejte, jak vám srdce a duše radí.
Pán nám přikázal, abychom pracovali a pracovali, abychom dostali svůj denní chléb, ale přesto určil Den pro modlitby, za duchovní dokonalost, nyní je neděle.
To je můžete pracovat, abyste si zajistili to, co je nutné, ale neměli byste zapomínat na Boha.
Důležitější je, co je potřeba udělat jako první. Víra a Boží přikázání jsou důležitější než zahradní záhon. Můžete zasadit všechny svátky, něčím se ospravedlňovat, ale nic neporoste, nebo můžete nejprve jít do kostela, modlit se a děkovat Bohu, požádat o pomoc při zakládání nových věcí a bez hříchu vše zasadit později.
S Boží pomocí se cítíte jistější.
Pokud půjdete do kostela kvůli klíštěti a pak budete hledat omluvu v potřebě starostí kvůli existenci, pak se neukáže, že tato existence bude pokračovat bez pomoci Boží?
Nějak jsem na velkém svátku z nevědomosti a zapomnění zasadil květiny. Když jsem si vzpomněl, že jsou prázdniny, říkal jsem si, že je to v pořádku, řekli byste si, místo kostela jsem se staral o věci.
Dodnes si pamatuji, že ze zasazeného nic nevyklíčilo, to se sice dříve nestávalo, kytky nerašily dobře, ale byly, ale tady to bylo úplně prázdné a pak přesazené, jiné byly koupené-nula.
To znamená, že jsem spěchal, myslel jsem na sebe a ukázalo se, že na mně záleží jen málo.
Znám jednu rodinu, mají pozemek vedle pozemku mých příbuzných, kterým často zahradničím a hlídám je. Jsou to hluboce věřící lidé, navštěvují chrám každou neděli, jsou velmi uctiví a dodržují tradice. Nemohou ale přestat pracovat, jejich ideální zahrada vyžaduje hodně práce a po návratu z kostela si trochu odpočinou a pustí se do práce. Všechno má svůj čas, protože život není pro každého jednoduchý, tito lidé mají například dospělého syna s postižením, sami jsou důchodci, jeden má kardiostimulátor, druhý cukrovku, potřebují nějak přežít a péče o zahradu jim pomáhá. A nějaký blázen, povaleč a opilec, který celý rok nepracuje, jim bude vyčítat, že pracují ve svátek? Nechodí do kostela, nechová se slušně, ale ve svátek nepracuje, a to je celá jeho víra. Druhým extrémem, který pozoruji, je formální dodržování všech tradic. Takový člověk chodí, modlí se, ale jeho oči jsou zlé, na jeho tváři není žádné osvícení, stejně jako není dobrý přístup k lidem a možná je něco hrozného, co vás nutí jít a ulevit své duši, ale tohle je takové spotřebitelský postoj. Ó, je to moje vina, také jsem zhřešil, lidi rozebírám, odsuzuji, odpusť mi.
